Tábor-Den 3. (Johnkiho pohled)
Kapitola třetí: Tajemný večer na tajemném místě
Pampi a Arni dělají hudební budíček, všichni si myslí, že je budí víly. Na rozcvičku se všichni plouží – obličeje zakaboněné – jako by to byla ta nejsprávnější věc na světě! Jako by to bylo nevím jak moderní! Přístavního kuchaře žerou mouchy, tak v kuchyni dýmí, až nám všem štípou oči, až lapáme po dechu. Noc v ZUBŘÍKU na vojenském lehátku není nic moc. Povídám na nástupu: „Komu se spalo blbě, ať jde se mnou dnešní noc spát pod širák“. Jaruška se ptá: „kde je ten širák?“
Jdeme na dřevo. Nad cestou ve svahu vidím poletovat nějakého neznámého ptáka; schoval se v houští a všichni chtějí vidět jeho hnízdo. Povídám: „nevyrušujte je, třeba tam mají mladé.“ „Nebo staré,“ dodává Ampér.
Dnes všichni vypluli na Dračí ostrov, kde si po vzoru hadů a draků „převlékli kůži“. Obléci se do spousty mokrého oblečení, včetně ponožek a rukavic, není zrovna jednoduché, a Kapitán tak zaznamenal nejdelší hru v historii Plaváčků. Zatímco olympionici zaznamenávají rekordy na olympiádě v Londýně, Plaváčci zaznamenávají rekordy na ostrovech…
Večer – zatímco nám u ohně přístavní kuchař Luboš hrál na dvanáctistrannou kytaru a na foukací harmoniku, vycházeli Plaváčci postupně na stezku; od světýlka ke světýlku docházeli na pozoruhodně tajemné místo. Na to místo však byl puštěn pouze ten, kdo uhodl kým je ona záhadná bytost, která se každému postavila do cesty. Mihotavá světla loučí zde osvětlují tajemné postavy – kapucíny, lučištníky, a do tiché noci tajemně a ponuře znějí rytmy bubnu. Na tomto místě každý obdržel originál mikinu, aby se symbolicky mohl převléci.
Po příchodu do tábora se mně Jaruška ptá, kde budu spát, povídám: „tady pod širákem“, a Jaruška na to: „tak běž pod širák do kuchyně“…