Tábor-Den 7. (Johnkiho pohled)
Kapitola sedmá: Plavba na konec světa a tři druhy guláše
Ráno v 5,15 hod spadly každému spáči pod širákem na obličej čtyři kapky deště, takže jsem osiřel, neboť všichni ihned prchli do stanů. Svůj den dnes má Kapitán. Na snídani nalévá každému místo čaje nebo kakaa zázračnou vodu. Ve chvíli , kdy vybízí všechny aby se napili, nadechli se blahem a usmáli se, hangár se rozzářil úsměvy; vypadalo to, jako by se usmívali samotní andělé!.. Na dnešním nástupu představujeme nového gentlemana, který nikdy nefackuje holky – je jím plavčík Dominik.
Nebe je sice zakaboněné, avšak my vyplouváme na KONEC SVĚTA. Kapitán vyhlašuje po celou plavbu zákaz jakéhokoliv klení a braní Božího jména nadarmo. Také dává posádkám volný průchod jejich fantazii – a posádky tuto fantazii mají zaznamenávat do svých lodních deníků, za což budou později samozřejmě odměněny převelice cennými korálky. Při této plavbě jsme byli svědky přepadení parníku. Z mostu se slanil po zuby ozbrojený pirát, hupnul na palubu parníku, namířil na kapitána své bambitky a rozkázal: „Obrať to do Chorvatska!!!“ Poté hupnul mezi cestující a poručil, aby mu vydali všechny mobily, šperky a peněženky! Na nás volal, že máme jediné štěstí, že našel tučnější kořist! Plujeme z těchto nebezpečných vod pryč! Za jednou zátočinou se před námi rozevírá krásná krajina, jako z toho filmu podle Werna – Ztracený svět. Když jsme dopluli na KONEC SVĚTA, vysadili jsme naše tři kuchaře na pobřeží a necháváme je zde osamocené, aby pro všechny uvařili guláš. My ostatní šplháme k mýtince nad zátokou. Zde nacházíme pěkné tábořišťko, plácek jako dlaň. Plavčíci Střapka a Dominik zde zvládli zkoušku rozdělat oheň jedinou sirkou a bez papíru. Plavčíkovi Elišce se to povedlo sirkou třetí. Opékáme houby, neb kuchaři k obědu stále nevolají a naše žaludky hlady kvílí. Přece jsme se však dočkali. Scházíme dolů a koštujeme tři druhy guláše. Poučení: příště dát kuchařům méně vody a oleje! Ale zkoušku zvládli. Nasyceni vplouváme do našeho známého přístavu „nanuků“. Doplňujeme také zásoby vody. Když jsme připluli do tábora, čekají na nás – oh, palačinky!! – dílo přístavního kuchaře Luboše. Sborově voláme: UMÍ!!!
Pod širák tuto noc uléhá celý tábor, mimo Harta. Plavčík Katka nám na dobrou noc vypráví její vymyšlený příběh (pohádku), a vypráví ho jakoby to četla z knihy.