Tábor-Den 6. (Johnkiho pohled)
Kapitola šestá: Uloupené vlajky a tajemná světla na vodě
Vidíme však, že to v táboře spokojeně spí, takže je to jasné! Uchystali jsme přepadovku ranní. Připlouváme potichoučku do tábora, po špičkách se plížíme ke stožáru a sesouváme vlajky. Plavčík Smajlík přece jen něco zaslechla, vysunula hlavu ze spacáku a dívá se jak Čochtan s Hronem ve stresu kradou vlajky. Ze spacáků se vysouvají další obličeje a všechny mlčky zírají na zloděje. Kapitán, teď již bez ostychu, se nahlas ptá: „Proč se jen díváte, proč nevoláte POPLACH?!“ To už všichni prcháme k loďce a i s vlajkami se vzdalujeme od břehu. Smajlíkovi konečně došlo, co se vlastně stalo a my i celý tábor slyšíme její: „Popláách! Popláách! Ukradli nám vlajky!“ hned se to v táboře hemží, všichni čile běhají, aniž kdo vyhlásil nástup na rozcvičku! My, co jsme na lodi, máme radost. Radost nikoliv škodolibou, ale radost nad zdařeným dobrodružstvím, nad zdařeným lupem. O dnešní noci se dlouho v táboře diskutuje.
Dopoledne jdeme na skály slaňovat. Skály jsme již viděli, když jme kolem nich pluli, ční vysoko nad vodou. Z jedné loďky zaznělo: „Nikdy! Tam mně nikdo nedostane!“ A něčí hlas povzbuzuje: „Nebojte se spadnout ze skály!“ U skal jedni slaňují, druzí pospávají a jiní zase dělají domečky z kamenů, klacíků, šišek a mechu.
V pozdním odpoledni vyplouváme na ostrov Spáčů. Probouzíme tam spáče a ti nás zvou k bohatě prostřené plachtě. Hostina to je vskutku náramná. Ampér a já žádáme Kapitána, aby vyhlásil zákaz komárům! Kapitán nám vyhovuje a dává komárům příkaz: „Kdo v okruhu dvaceti metrů tuto hranici překročí, udělá padesát dřepů!“ Po náramné hostině na ostrově, již po setmění, vyplouvají k táboru k táboru nejen lodě, ale také plovoucí světla. O ta se na vodě svádí velmi srdnatý boj, neboť jedni světla chrání, zatímco druzí je chtějí zhášet. Bolelo mne u srdce, když jsem viděl, jak některé z nich zhaslo. Ochránci totiž celou cestu byli ve vodě a světla táhli na provázcích za sebou. Bylo to krásné i tajemné.
Ke spaní pod širák se nás ukládá den ode dne víc. Když se ukládáme k spánku, dozvídám se, že mám novou přezdívku Žonklin; Jaruška to popletla a děvčatům se tato přezdívka náramně zalíbila a hlavně je rozesmála. Dívky také velmi pobavilo, že spím ve spacáku v trenkách. Nu, alespoň zní táborem smích Kapitán přišel za námi do ležení a povídá: „Děvčata, ta liška, co ji noční hlídka viděla, nakonec vyšlo najevo, že je to Eliška!“ a Kapitán nad svým povedeným vtipem dostal záchvat smíchu. Jelikož je nad námi zatažené nebe, vyhlašuji soutěž, kdo uvidí první hvězdu. Uviděla ji Smajlík, a po chvíli se objevil hvězd celý roj. Smajlík vyhrála čokoládu. Ampér v noci opět mluvil ze spaní, ale nemělo to žádný děj.