Tábor-Den 4. (Johnkiho pohled)
Kapitola čtvrtá: Kterak všichni chválí Kapitána
Ráno na rozcvičce organizuji běh naboso orosenou trávou. Tuto lahodnou, osvěžující koupel nohou v rose jsem si užil snad jen já a Kapitán. Ostatní ji nevím proč protrpěli.
Dopoledne družstva hledají svitky s neviditelným a tajným písmem (znaky), pohozené někde v lese nad cestou. Musím konstatovat, že Plaváčci hledají velmi prazvláštním až ojedinělým způsobem: chodí po cestě sem a tam, tam a zase sem a velice se diví, že v lese nic nenašli
Dnes si čteme, kterak Jitřní poutník doplul k ostrovu Hlasů. Načež všichni plavčíci, kadeti ale i admiralita po vzoru Ťulpodů začali chválit Kapitána za cokoliv co řekne, vykoná i to jak krásně a neopakovatelně vypadá…. A míní v tom pokračovat celý den až do noci.
V táboře dává Kapitán Jarušce nějaké smotané plátýnko, aby ho zanesla do hangáru. Povídám ji, aby ho nikomu nedávala, ani Lubošovi. A Jaruška na to: „néé, on by to snědl!“
Odpoledne oddíly luští záhadné písmo, které je po jejich vyluštění ještě záhadnější. Nakonec však přece jen záhadné znaky vyluštili, a dostali za úkol, aby na vyluštěná slova složili k ohni básně. Při plavbě do neznáma byli Kapitán s Pampi inspirováni a ihned kují pikle a ihned je také realizují! Nastává další dobrodružství – velké dobrodružství! Po rozchodu z nástupu je pískán nástup. Před udiveným táborem Kapitán přišpendlil na stožár stručné pokyny a vyhlásil EXIL! Je to podoba jakéhosi nenadálého poplachu, při kterém si všichni berou nejnutnější věci jako plyšáky, sluneční brýle, holky zrcátka a taky spacáky… V rychlosti se srocují na břehu, naloďují se, všem jsou zavázány oči a za pomoci vidoucích kormidelníků – Kapitána, Čochtana a Pampi rychle vyplouvají do neznáma. Jiná posádka veze veškerý náklad. Ještě stále slepé posádky jsou kormidelníky vysazeny na neznámém ostrově, posazeni na velkou plachtu, a než kadet Hart napočítal do sta, admiralita zmizela se všemi loděmi, pádly i vestami z ostrova pryč. Když si posádky strhly šátky z očí, zjistily, že jsou zde opuštěné, ponechány svému osudu a svým tábornickým dovednostem! Jen na stromě se bělal velký cleyt a na něm další pokyny. Oh – maminkám by při pohledu na své ratolesti puklo srdce!
Nu a my jsme připluli do tábořiště, kde byl klid, báječný klid. Po setmění vyplouváme zpět na ostrov, abychom se podívali, kterak si ztroskotanci vedou. No, nutno říci, že si vedli naprosto znamenitě. Zabydlili se, jakoby zde bydleli již týden. Přístřešek na spaní, oheň plápolal, všude pořádek, a posádky družně sedí u ohně nebo pobíhají sem a tam, aby vše ještě zdokonalily. Jsme mile překvapeni, nestydím se říci, že až dojati. A samozřejmě všichni plavčíci, kadeti i admiralita opřekot chválí Kapitána! Následuje duchovní chvilka na téma HLASY, které k nám mluví nebo chtějí mluvit. Tato chvilka je obohacena básněmi, které si každá posádka po svém připravila. Zjistili jsme tak, že máme mezi sebou vskutku básníky a básnířky umělce. Po písničce nám posádky daly najevo, že už bychom měli zase zmizet, tak jsme bez reptání zase zmizeli. Těšíme se, jak si užijeme noc s prázdnými stany. Na stole nás čekají přístavním kuchařem Lubošem připravené jednohubky. Kapitán se uchýlil na louku pod borovice a brzy usnul spokojeným spánkem spravedlivého. Musí být velmi neobvyklé a snad i šokující spát a pojednou se probudit hlukem, při otevření očí vidět nad sebou šest postav s rozjařenými obličeji, které se opřekot předhánějí se svými chvalozpěvy: „Ó Kapitáne, jak ty tady pěkně ležíš!“ „Je to tak! Nikdo neleží pěkně jako náš Kapitán!“ „Néé, to nikdo jiný nedovede!“ „A jak ses pěkně vylekal!“ „Pravda pravdoucí, to umí jen náš Kapitán!“ „No a jak sis tady pěkně ustlal!“ „To mohlo napadnout jen tebe!“ „To jen náš Kapitán umí najít takové místo mezi šiškami a ještě k tomu pod borovicemi!“ „Ó, jak jsme šťastní, že máme takového Kapitána!“ „Takového Kapitána nemá nikdo jiný na světě!“ „Tak zase pěkně spinkej, Kapitáne, nikým vůbec nikým se nenechej rušit!“ „Ó, nikoho jiného na světě nikdo tak pěkně ze spánku nevyrušil!“ „A nás nic na světě tak pěkně nerozesmálo!“